RE-konstrukce očima ženy

Jak už to tak bývá, my ženy chceme mít vše krásné. No a umakartové jádro, otočné rezavé umývadlo v koupelně, plechová kuchyň a mnoho dalších libůstek určitě do kategorie krásné nepatří… Tak jsme se s mužem na začátku července 2018 pustili do práce.

Než však žensky popíšu naše letní peklíčko roku 2018, chci inspirovat i našim plánováním.

Začátkem roku 2018 jsem začala přemýšlet, jak budeme rekonstrukci financovat. V té době jsme měli nachystáno asi 150 tis. a plánovali jsme ještě něco přidat během příprav. Už dřív jsem však narazila na státní fond rozvoje bydlení (SFRB), který umožňuje mladým manželům získat od státu výhodný úvěr právě pro potřeby vlastního bydlení. Vzhledem k podmínkám SFRB byla tato rekonstrukce jedinou možností, jak si na tento státní benefit sáhnout. A zřejmě asi víte, že já ráda čerpám různé benefity od státu.

S mužem jsme zvažovali, jestli se vyplatí využít úvěru od státu nebo použít naše ušetřené peníze.

Na jednu stranu se zadlužíme, ale na druhou stranu už bychom nikdy tento výhodný úvěr na bydlení nemohli využít. Navíc bychom časem rádi bydleli v něčem větším než v bytě 1+1…

Rozhodli jsme se si naspořené peníze nechat do budoucna na domeček.

Administrativa spojená se SFRB

V únoru 2018 jsme začali shánět potvrzení; od finančního úřadu, výpis z rejstříku exekucí, katastr nemovitostí, potvrzení příjmu, oficiality k ručiteli a další. Byla jsem celkem překvapená, kolik stovek nám tyto potvrzení vzali. 50 Kč sem, 100 Kč tam…

6. března 2018 jsme posbírali všechny potřebné dokumenty a podali žádost na SFRB. Nic není jisté, dokud nedostanete písemně vyrozumění o schválení úvěru a smlouvy k podpisu. Plni očekávání jsme vyhlíželi doporučený dopis.

Koncem dubna 2018 nám TO konečně přišlo! Schválený úvěr se smlouvami a žádost o čerpání peněz. A pak už to šlo ráz na ráz a peníze jsme měli už v červnu na účtu.

Kolik to bude stát?

Naše rekonstrukce se týkala vybourání umakartového jádra, likvidace odpadu a kompletní výstavby nového jádra vč. rozvodů elektřiny, vody, odpadů, plynu a vybudování nové koupelny, WC a kuchyně. Už dopředu nás známý stavař upozorňoval, že ceny šly v roce 2018 nahoru. Cena nám byla vykalkulována na 247 tis. Kč bez kuchyně a spotřebičů!

Tohle jsme fakt nečekali. Konzultovali jsme s přáteli a rodinou, ale bohužel jsme zjistili, že ceny takové prostě jsou a levněji to v Brně nevyjde.

Tak alespoň ty bourací práce za 27 tis. uděláme sami, ať něco ušetříme…

A takhle nevinně naše rekonstrukce svépomocí začala.

První týden v červenci 2018 jsme začali. Povolala jsem jako levnou pracovní sílu mladšího bratra a šlo to jako po másle. Dokonce nám i taťka nabídl, že přijede pomoci s postavením nového jádra. Pomoc jsme samozřejmě neodmítli ;-).

Stihli jsme vyklidit rekonstruovanou část bytu až na panel, postavili jádro nové, zabetonovat zárubně a dokonce přišel i instalatér nachystat rozvody na vodu. Za týden obrovské množství práce!

Úplně si vzpomínám, jak taťka s bráchou odjeli a my tam zůstali sami, a tak nějak jsme vlastně nevěděli, co bude dál :-D. Pracovníky jsme žádné domluvené neměli, plán prací taky nebyl. Řekla bych ticho před bouří.

Do teď to vypadalo jako pohádka. Vše nám šlo krásně od ruky a šlo to rychle.

Zavolali jsme známému ze stavební firmy, že bychom potřebovali pokročit dál. Jenže doba na dobré lidi nebyla příznivá a nasmlouvaný elektrikář dostal výpověď. „Sorry Tome, ale elektrikáře teď prostě nemám, toho si musíš najít sám.“ Naštěstí měl manžel ještě nějaké svoje kontakty, ale mělo to háček. Rozvody jsme si měli udělat sami a od známého dostaneme návod a pak případně revizi.

Což o to, manžel má ze střední školy nějakou „padesátku“ na zapojování elektřiny, ale někdo musí vysekat drážky na kabely a nachystat dráty. A kdo to jako bude dělat?

Jelikož jsem byla netrpělivá a chtěla jsem mít rekonstrukci co nejdříve hotovou, chopila jsem se drážkování cestiček na kabely i já. Naučila jsem se zacházet s „flexou“ i „zbíječkou“.

Jen pro zajímavost jsem si během rekonstrukce osvojila nebo vylepšila tyto dovednosti:
– Odnos stavebního materiálu
– Vyklízecí práce
– Demontáž světel a odstranění kabelů ze zdí
– Sádrování děr
– Míchání betonu, malty a jiných stavebních směsí
– Řezání kachlí „flexou“ i speciální řezačkou
– Tvarování kachlí na zásuvky a vypínače
– Řezání železa „flexou“
– Betonování podlahy
– Stěrkování stěn pomocí „hoblu“
– Malování a natírání

Po měsíci prací, kdy náš byt vypadal v podstatě pořád stejně od postavení jádra, jsem začínala šílet. Cesta k dokončení rekonstrukce byla v nedohlednu.

Točili jsme se v koloběhu, že jsme dokončili například rozvody elektřiny, ale dělník na omítky by přišel až za 14 dnů. Tak jsme začali sami. Ale nevěděli jsme, kdy skončíme, abychom mohli dopředu rezervovat dalšího dělníka na obklady. A tak to bylo pořád dokola. Než abychom čekali, začali jsme sami…

Během rekonstrukce jsme si s mužem sáhli na opravdové dno našich sil. Každý den jsme šli na 6 ráno do práce, abychom odpoledne mohli nastoupit na další šichtu na bytě. Večer jsme se u švagrové najedli, vyspali a ráno zase na novo. V sobotu byla změna, kdy jsme byli od rána do večera jen na bytové maltě. A neděle sloužila odpočinku. Jinak by nás asi odvezli nohama napřed.

Během očistce v rámci rekonstrukce jsem ale zjistila spoustu zajímavých informací:
– Jsou různé normy, které nařizují, jak daleko od sebe může být například zásuvka a kohoutek s vodou nebo odpad.
– Energeticky náročný spotřebič (lednička, trouba…) musí mít každý svou zásuvku se svým vlastním kabelovým připojením k pojistkám.
– Kdykoliv, když riskujete a nezabezpečíte si například kbelík s barvou, tak ho zaručeně vylijete.
– Dřív se používala na vyrovnání podlahy několika centimetrová vrstva štěrku – štěrková navážka. (Skvělý domov pro rybenky.)
– Jestliže něco podceníte a možná i nevědomě odfláknete, stejně vás to dožene. Když například neuděláte rovný základ na pokládání dlažby, protože to třeba neumíte, budou se složitěji pokládat kachle do roviny a celé práce se nehorázně protáhnou.

Při pohledu na naši rekonstrukci zpětně jsem ráda, že jsme si tím peklem s mužem prošli. Ač dlouho trvalo, než jsme si uzdravili všechny rány (hlavně emoční), mám zase větší pocit nezávislosti. Protože i když jsme byli absolutně neznalí díla, dokázali jsme téměř sami dotáhnout rekonstrukci do zdárného konce.

Největší dík patří tátovi, který nám několikrát neváhal přijet na pomoc 100 km daleko a zachránit spoustu našich chyb, které jsme na stavebních pracích nadrobili.

A kolik nás vlastně celkově rekonstrukce stála? Čistě výdej peněz byl cca 150 tis. Díky našemu úsilí jsme zvládli ušetřit přes 100 tis. Kč. Ty bychom navíc za 3 měsíce s mužem nevydělali.

A co vy? Už jste se taky pustili do nějaké projektu jako absolutní amatéři a zvládli to? Podělte se.